Vážení rodiče, máme za sebou první týden, kdy jsou školy zavřené a děti nechodí do školy. Vnímáme, jak složitá situace pro vaše děti a pro vás samotné nastala.

Ve škole se domlouváme, jaký režim nastavit, aby vzdělávání vašich dětí pokračovalo, jaké cesty zvolit, aby komunikace probíhala bez velkých komplikací. Chci vás ubezpečit, že se přípravě a realizaci školní práce na dálku věnujeme a budeme věnovat opravdu zodpovědně. Když jsem hledal slova pro to, abych vás i uklidnil, že pokud něco děti doma nenastudují, nezvládnou, bude čas vše dohnat, až se život společnosti vrátí do svých obvyklých (z pohledu dneška velmi příjemných) kolejí, narazil jsem na článek pana Ondřeje Štefla. Snad vás osloví stejně pozitivně, jako oslovil mne.

Vladimír Honzů

Ondřej Šteffl: Učitelé, klid! Nehoří to, nechte děti a rodiče, aby se zkonsolidovali, pak můžete v klidu řešit, jak učit

Mám dojem, že jsme se všichni, kdo se pohybujeme kolem vzdělávání, trochu lekli přijatých opatření a honem honem řešíme, co dělat. Lekli se rodiče, děti, učitelé, ředitelé, vysoké školy. Vlastně se lekli všichni. Jako by bylo nutné hned od prvního dne děti podchytit a nenechat je vydechnout.

Pamatuju si ještě uhelné prázdniny, byl jsem u babičky. Určitě jsem se tam toho hodně naučil, už ale nevím co. Ale vyjmenovaná slova ani Ohmův zákon to nebyl, škola na nás nedosáhla. A stalo se něco? Nic.

Školy budou zavřeny podle mého odhadu dva měsíce a dost možná ještě mnohem déle, což myslím budeme celkem brzo vědět. To, co hoří a vyžaduje rychlé jednání, je řešení epidemie koronaviru, a to není náš úkol. Nepodléhejte naléhavosti, učení dětí nehoří a týden dva nic neznamená. I když chápu, že vyděšení rodiče i zaskočené děti potřebují nějakou jistotu, perspektivu a hlavně dobré slovo.

Všichni, učitelé, děti, rodiče, veřejnost si musíme promyslet, co to vlastně všechno znamená, a jaké to má dopady i na náš osobní život. Jaké jsou možnosti, co dělat s dětmi. Co jde a co nepůjde. Určitě to není tak, že můžeme online pokračovat v tom, co jsme dělali dosud ve třídách. A taky jaké další návazné a nečekané změny nastanou. Například se nejspíš neuskuteční státní maturity a dost možná ani přijímací zkoušky na SŠ, jak se to bude řešit? Nevíme. Kolik rodin se třeba přemístí dočasně na chatu, zda, kde, jak se děti mohou soukromě scházet. Možná, že veřejnost bude od škol potřebovat něco (úplně) jiného než nahrnout na děti kupu učení. Atd.

Jistě je to pro učitele, pro děti i pro rodiče velká příležitost něco nového se naučit, zvládnout dobře novou situaci a třeba i změnit zaběhané stereotypy. Ale spíše než rychlá řešení bychom měli hledat řešení promyšlená a vlastně docela dlouhodobá, a tudíž nespěchat.

Učitelé, odpočiňte si, zpomalte, vyřešte sebe, nechte děti a rodiče, aby se také konsolidovali. Pak můžete v klidu řešit co s dětmi, učit se nové věci, zvolna, ale dobře se orientovat v nové situaci. Času je dost.

A myjte si ruce…

Ondřej Šteffl je absolventem matematicko-fyzikální fakulty a zakladatelem sítě Scio škol.